neděle 13. listopadu 2016

Šumavský smysl života

Dopíjím svojí závisláckou dávku kofeinu, kterou jsem si udělala do nepříliš elegantní skleničky od horčice, ale tak prostě do hrnečku si to umí udělat každej že. No do skleničky taky, ale tady na chatě, v lesích a jen s minimálním osídlením, ve srovnání s Prahou, Kladnem, Slaným i Kačicí, mi to prostě přijde děsně originální. Ani nevím kde se ve mě tahle vlastnost vzala, ale mám silnou potřebu dělat věci jinak, i přesto že to často vůbec nemá pozitivní efekt a kýžený výsledek, ale přece nebudu jako “všichni” a často končím schoulená s pláčem v maminky klíně s tím, že bych si hrozně přála být jako “všichni”. Když o tom tak přemýšlím a píšu to o čem přemýšlím, tak to vlastně se mnou není tak hrozný.... Jen občas se prostě potřebuju odchýlit od “normálu”, i když co je vlastně normální. Každý má o tom co je normální úplně jinou představu a já momentálně vlastně vůbec žádnou. Možná proto jsem dlouho nic nevyvedla, nevymyslela žádnou skopičinu, žádnou novou aktivitu, žádný nový výmysl, i když pár se jich možná klube, ale jsou natolik v plenkách a překryté “dospěláckým strachem” že se nedají ani počítat. Možná protože jsem ztratila pojem kde ta hranice normálnosti je a tak si ani nejsem jista jak jí narušit a překročit, a přesto se zas držet v určité mezi, protože zas nechci být úplně za exota. To nikdy nebyl můj plán a cíl.  




Share:
© DOMI design | All rights reserved.
Blog Layout Created by pipdig